Druhy dřev a využití

Seznamte se s druhy dřeva, jejich vlastnostmi a praktickým využitím

Stejně jako botanik pozná každý druh stromu a keře podle typických morfologických znaků, odborníci na dřevo poznají dřeviny podle barvy dřeva, struktury, poklepu, kůry. Jednotlivé druhy dřeva se liší stejně jako jednotlivé dřeviny. Jak dřevo rozeznávat?

Každý druh dřeva má své specifické vlastnosti, které právě ovlivňují možnosti jeho využití. Dřevo je pevným pletivem stonků vyšších rostlin, které jsou označovány jako dřeviny. Dřevo zahrnujeme mezi obnovitelné zdroje energie, jeden z druhů biomasy. Tento snadno dostupný přírodní materiál je složen z celulózy (40 až 50 %), ligninu (20 až 30 %), hemicelulózy (20 až 30 %) a doprovodných složek. Voda je ve dřevě obsažena v různém množství podle ročního období, stupně vyschnutí dřeva apod.

Dřevo dělíme na dřevo jehličnanů a listnáčů (jehličnatých a listnatých dřevin) a dále u listnáčů na dřevo s kruhovitě pórovitou stavbou (např. dub, jasan, akát, jilm, pajasan, morušovník, kaštanovník), s polokruhovitě pórovitou stavbou (např. ořešák, třešeň, švestka) a s roztroušeně pórovitou stavbou (např. buk, platan, habr, olše, lípa, javor, bříza, topol, vrba, hrušeň).

Jako čerstvé dřevo (syrové) se označuje dřevo ve stavu, kdy byl živý strom právě poražen a dřevo ještě nebylo sušeno. Pokud však dřevina uschne před poražením, již nemůžeme hovořit o čerstvém dřevě. Suché dřevo je vnímáno jako přirozeně na vzduchu vyschlé, čili bez umělého a energeticky náročného dosušování. Suché dřevo má obsah vlhkosti (vody) obvykle 12 až 15%, může to však být i méně.

Tvrdost dřeva je pro jeho další využití zásadní. Měkké dřevo se snáze zpracovává a opracovává, většinou pochází z jehličnatých stromů, ale i z některých listnatých (dřevo lipové, vrbové, topolové a jiná). Oproti tomu tvrdé dřevo se získává především z listnatých dřevin (habr, akát, tis, buk apod.), z jehličnatých je za tvrdé považováno například dřevo tisu a douglasky. Obecně platí, že měkká dřeva podléhají až na výjimky snáze hnilobě, ovšem i měkké dřevo lze vhodně ošetřit, aby vydrželo stejně dlouho jako dřevo tvrdé. 

Vynecháme dřevo palivové, respektive využití dřeva k vytápění, vaření či ohřevu užitkové vody. Za palivové dřevo je obvykle považováno takové dřevo, které má až do 70% hniloby, případně je různými jinými způsoby znehodnoceno a je tedy nevhodné k dalšímu zpracování. Ovšem jako palivové dřevo se v praxi používá především dřevo zcela zdravé a správně vysušené, čímž snižujeme jeho spotřebu i množství emisí a zvyšujeme účinnost vytápění dřevem. 

Dřevo lze využít jako stavební řezivo, stavební konstrukční materiál, surovina k výrobě nábytku, pracovních a hudebních nástrojů, ale i dopravních prostředků, malířských a jiných potřeb. Navíc se ze dřeva vyrábí celulóza a papír a využívány jsou i jiné chemické suroviny, například pryskyřice, přírodní kaučuk, tříslová kůra apod. Ze staveb na bázi dřeva známe hrázděné a roubené stavby, sruby a domy na bázi lepených dřevěných konstrukcí. Moderní dřevostavby navíc využívají kromě lepených hranolů i lisované desky na dřevní bázi (např. OSB).
 

Využití dřeva jednotlivých druhů stromů

Smrk (Picea) nabízí měkké, ale dosti pevné a pružné dřevo. Smrk navíc patří k nejdostupnějším dřevinám, jeho dřevo nachází uplatnění ve stavebnictví, tesařství i truhlářství a nábytkářství, používá se dokonce i na výdřevy v dolech, ale i k výrobě papíru, dřevité vlny a buničiny. Ze smrků se vyrábí i některé hudební nástroje, především housle (tzv. resonanční smrk, který je obvykle starší více než 120 let, roste v horských a podhorských oblastech v centru lesa, ideálně na severním svahu, neobsahuje suky a letokruhy jsou pravidelné a husté). Trvanlivost jinak méně odolného smrkového dřeva lze zvýšit různými především chemickými metodami. S výjimkou resonančního dřeva patří výrobky ze smrku k cenově nejdostupnějším, nemluvě o současném nadbytku takzvaného „kůrovcového“ dřeva, které je hlavně smrkové a na skladech je ho tolik, že o ně vlastně již málokdo stojí. Paradoxně se však ceny dřeva nijak zásadně nesnižují, ani toho smrkového.
Nejstarší evropská kolonie smrku ztepilého (Picea abies) s názvem Old Tjikko („Starý Tjikko”) ve Švédsku. Jde o exemplář smrku ztepilého, který roste na úbočí hory Fulufjället, ve stejnojmenném národním parku ve švédském kraji Dalarna. Je vysoký necelých pět metrů a na základě radiokarbonové metody bylo jeho stáří stanoveno na 9550 let. To se však nevztahuje na kmen, který má jen několik set let, ale na celý genet tvořený rozsáhlým kořenovým systémem, neustále se obnovujícím vegetativní cestou.

Jedle (Albies) se dříve hojně používala k výrobě nábytku, lodních stožárů a člunů, ovšem dnes je toto dřevo špatně dostupné, jelikož jedle nedovedou odolávat průmyslovým exhalacím. A právě jejich následkem klesl podíl jedlí v našich lesích z 15% na 1%. Jedle je prostě vzácnost, ovšem obzvláště za silných větrů se tu a tam stane, že je nějaká jedle vyvrácena či zlomena. Jedle bývaly dlouhověké, ovšem na našem území již bohužel žádnou takovou nenajdeme.

Borovice lesní (Pinus sylvestris) patří mezi u nás mezi rozšířené jehličnaté dřeviny s dřevem nažloutlým až narůžovělým. Borovice obsahují mnoho pryskyřice a dřevo má výraznou pruhovou kresbu letokruhů, pro kterou je vyhledáváno v nábytkářství a truhláři. Používá se však i ke konstrukčním účelům, navíc je běžně řazena mezi dřeviny tvrdší, nikoli vyloženě měkké. Pro vysoký obsah pryskyřice nachází uplatnění i v chemickém průmyslu. Borovice se používá při výrobě oken, dveří, trámů, pražců apod. Obrábění borového dřeva je komplikováno vysokým obsahem pryskyřice.  Mořidla i nátěry přijímá hůře než smrk. Jádrové dřevo se také hůře lepí.
Modřín opadavý (Larix decidua) je vlastně poloopadavým jehličnanem, který je známý svým výrazným přechodem mezi jarním a letním dřevem. Jde o velice trvanlivé a odolné dřevo střední hustoty. Má proto bohaté konstrukční uplatnění i pro náročné podmínky (např. vodní stavitelství). Zajímavost: pokud včelař postaví úly pod modříny a ty vykvétají, med prostě nevytočí a může jej včelám leda krmit. Dřevo modřínu je považováno za vůbec jedno z nejkvalitnějších dřev a to nejen mezi jehličnany. Oproti jedlím je v našich lesních porostech podíl modřínů o mnoho vyšší, přesto se ale modřínem zbytečně neplýtvá. Modřín se používá k výrobě šindelů, schodišť, zábradlí, obkladů a nábytku, jeho využití je podobné jako dřeva z borovice, oproti borovici se však modřínové dřevo snáze obrábí. Dříve se modřín dokonce používal k výrobě vodovodních potrubí.

Buk lesní (Fagus sylvatica) nabízí tvrdé, kvalitní dřevo, které však oproti dubu špatně snáší vlhkost a střídání vlhka se suchem. I přes svou tvrdost prostě nevyniká trvanlivostí. Ovšem pro účely palivové jde o dřevinu naprosto jedinečnou. Společně s habrem patří buk k našim nejvýhřevnějším dřevům. O uzení nemluvě! Bukové dřevo je pevné, méně pružné, dobře se obrábí. Běžně se používá při výrobě dýh, překližek a ohýbaného nábytku. Chuťově je toto dřevo neutrální, proto je oblíbené i v potravinářství (dřívka k nanukům, prkénka, vařečky apod.). Toto bělavé dřevo střední hustoty má čerstvé narůžovělou barvu.

Dub (Quercus) je mnohostrannou dřevinou, která u nás nabízí mnoho svých druhů. Jde o rozšířenou a oblíbenou tuzemskou listnatou dřevinu střední hustoty, jejíž dřevo výborně snáší vlhko. Obsahuje třísloviny, díky kterým je jedním z nejodolnějších domácích dřev. Používá se proto i při konstrukcích vodních staveb. Jinak jde o materiál oblíbený tesaři, truhláři i nábytkáři, ovšem v „tesařině“ jde o materiál velmi luxusní a drahý, který se používal především v dřívějších dobách. U nás je velmi známý dub letní, který snese kromě vody dobře i sucho. Z našich původních dřevin prostě nejlépe snáší změny vlhkosti. Pokud je dokonce dřevo dlouho potopené pod vodou, doslova zkamení. Je též velmi odolné vůči škůdcům. Používá se při výrobě sudů na víno, výše zmíněných vodostavitelských konstrukcí, ale i pražců. Z kůry tohoto dubu se dříve vyrábělo tříslo pro koželužství.